Kapitola dvacátá druhá - Snapeův syn (1. část)
(pozn.: kapitola zatím neprošla beta-readem)
~~~
Severus
byl okolnostmi donucen navštívit ředitelku. Minerva seděla se založenýma rukama
za svým stolem a čekala na jeho vysvětlení. Nejprve se chtěl posadit do křesla
naproti jejího stolu, ale nakonec došel k rozhodnutí, že to ani nebude
nutné, protože to, co jí chtěl říct, nepotrvá dlouho. Severus pohlédl na
přísnou čarodějku.
„Nathan
Granger je můj syn.“ Severus zaregistroval šok v ředitelčině obličeji, ale
rozhodnul se, že se tím nenechá ovlivnit. „Zjistil to teprve nedávno a není tím
moc potěšen, jak jste si mohla domyslet z jeho výstupu ve Velké síni.“
„Hermionin
syn?“ Minerva si v duchu skládala fakta do souvislostí. Stále byla
zaskočená jeho přiznáním, ale zároveň se zamračila tak, až se jí obočí skoro
dotýkala. „To jste byl vy!“
„Jestli
tím myslíte, že jsem to byl já, kdo ji oplodnil, pak ano, to jsem vám právě
řekl, Minervo. Ten chlapec je můj syn. Teď, jestli mě omluvíte, mám ještě něco
na práci.“
Severus
se otočil k odchodu, ale zarazil ho Minervin tvrdý tón hlasu: „Severusi
Snape, neopovažujte se opustit tuto místnost, aniž byste to vysvětlil!“
Znovu
se k ní otočil. „Nemám co vysvětlovat. Vše, co potřebujete vědět, už víte.
Pokusím se udržet naše citové projevy v soukromý,
abychom nenarušili běh školy.“
„Ne,
tomu jen tak neuniknete! Severusi, bylo to ještě děvče! Jak jste mohl... Byla
vaší studentkou už od jedenácti, u Merlina! Studentkou!“
Minerva
byla tou myšlenkou viditelně znechucena a on s ní absolutně souhlasil.
Kdyby ta žena věděla, jaké ho k tomu dovedly okolnosti, byla by zděšená.
Severus rozhodně nezamýšlel tam dál setrvávat a hádat se s ředitelkou
ohledně znásilnění bývalé studentky.
„Nebylo
to to nejhorší, co jsem v životě udělal,“ odpověděl a nedokázal se ubránit
pohledu směrem k Brumbálovu portrétu. „Teď, jestli mě omluvíte, už nemám, co
bych vám k tomu řekl. Samozřejmě kromě chlapcova neomluvitelného chování.
A to, jak jsem již zmínil, se pokusím udržet v soukromí.“ Znovu se otočil
k odchodu.
„Nevěřím
vám,“ promluvila Minerva k jeho zádům. „Nebyl jste ani natolik slušný,
abyste to dítě uznal za své. Nechal jste ji, ať se o něho stará sama. Dítě,
které se staralo o další dítě, Severusi. Sama!“
Otočil
se k ní. „Nemluvte o tom, o čem nic nevíte, Minervo. Byla to stěží moje
vina, co se ta šílená ženská rozhodla udělat!“
„A
teď ji obviňujete? Jak typické!“ odsekla Minerva na obranu své slavné
studentky.
Severus
toho měl právě dost. Nakráčel zpět před ředitelčin dlouhý dřevěný stůl. „Myslíte
si, že všichni vaši Nebelvírší jsou malí andílkové, že ano? Že by nikdy
neudělali chybu? V tom případě mám pro vás nemilou novinu, Minervo. To ona
se rozhodla vychovat to dítě sama, ne já! Byla tak hloupá, že ho přede mnou
utajovala celé ty roky, a pak najednou dostala dobrý nápad to tomu chlapci
říct! Ona, vaše oslavovaná Nebelvírka, ne já!“
Šok
na její tváři byl tak obrovský, že oslabil Severusův hněv, který se přeměnil do
zvrácené samolibosti. Ušklíbl se na čarodějku neschopnou slova. „Myslím, že
jste nebyla připravena slyšet, že vaše milá Hermiona Grangerová není tak
perfektní, za jakou ji všichni máte.“
„Vy
jste to nevěděl?“ zeptala se Minerva, stále omráčená tím zjištěním.
Severusův
úšklebek zmizel. „Ne, nevěděl. A teď už je na všechno pozdě.“
Minerva
byla ztracena ve svých myšlenkách a pohled upírala na neurčitý bod na stole.
Konečně na něj znovu pohlédla. „Řekla vám to poté, co jste ho našel v tom
lese.“
„Ne.
Vymažte si prosím z hlavy představu zodpovědné a bezchybné dívky. Nikdy mi
to neřekla a ani si nemyslím, že to měla v plánu.“ Než stačila cokoliv
říct, dodal: „Přišel jsem na to sám.“
„Při
trestech,“ dodala si Minerva pro sebe. „To byl důvod, proč jsi chtěl, aby je
převzal někdo jiný.“ Znovu se na něj pátravě zahleděla. „Odmítal jsi ho,“
obvinila ho.
„Teď
s vámi opravdu nebudu probírat, co jsem udělal nebo ne. Co se týče chlapce,
je pouze mé rozhodnutí,“ bylo jediné, co jí k tomu řekl. Tentokrát ho na
cestě ke dveřím nezadržela ředitelka, ale někdo jiný.
„Severusi,“
oslovil ho hlas z obrazu.
Severus
zavřel oči. Stál k Minervě i portrétům zády.
„Co
Nathan zamýšlí udělat dál?“ zeptal se Albus tiše.
Aniž
by se k nim otočil, Severus odpověděl: „Na to může odpovědět Minerva.“
Nato opět vykročil a zmizel za doprovodu vlajícího hábitu.
---
Nathan
ani další noc skoro nespal. Ve skutečnosti toho moc nenaspal od té doby, co
odhalil totožnost svého otce, a už ho to unavovalo. Co vmetl Snapeovi do tváře
předchozího dne, bylo zasloužené, tím si byl jistý. Tak proč se potom cítil
pořád stejně zle? Proč každá pochvala i poklepání na rameno mu způsobují ten
zvláštní tlak na hrudi? Proč na něj tak působilo každé slovo pronesené
profesorem Lupinem a donutilo ho cítit se... vinný? Ať už byl důvod jakýkoliv,
znepokojovalo ho to.
Když
Nathan dorazil do Velké Síně k snídani, několik studentů se po něm
otočilo. Očekával to. Jeho přátelé ho znovu poplácávali po zádech a oslavovali
ho za to, že řekl profesoru lektvarů to, o čem většina z nich snila, ale
nikdo k tomu neměl dost odvahy. Hrdlo se mu stáhlo, když si všimnul, že
dokonce několik zmijozelských ho pozoruje s respektem. A stáhlo se mu
ještě víc, když zpozoroval svého otce, jak ho pozoruje od učitelského stolu.
Zatímco
ho jeho přátelé táhli pryč, Nathan rychle uhnul očima, a byl rád, že se téma
stočilo od jeho rozzuřeného útoku na obávaného profesora k běžným denním
záležitostem. Pro teď si ho nikdo nevšímal a on tak mohl alespoň uklidnit
pocity, které ho ovládaly od té doby, co se střetl s upřeným pohledem
svého otce. Byl tak soustředěný na to, aby neodtrhnul pohled od svého talíře,
že dokonce ani hlučné sovy přinášející ranní poštu neupoutaly jeho pozornost.
Když ale zaslechl své jméno, už nemohl dál předstírat neviditelnost.
„Co
je?“ odpověděl konečně Andymu, který ho už potřetí volal.
„Jsi
v Denním věštci,“ odpověděl
Andy, aniž by odtrhnul pohled od novin.
„Opravdu?“
To bylo naprosto nečekané. „Proč?“
Andy
neodpověděl.
Nathan
se domáhal odpovědi. „Proč jsem v Denním
věštci?“
Nic.
Andy prostě jen zíral na pergamen ve svých rukou, mračil se a zdál se být
ohromený.
„Ukaž!“
zvolal Kevin a vytrhl noviny z Andyho strnulých rukou.
„Co
je tam? Co tam píšou?“ Nathan se znovu dožadoval informací. Rozhlédl se kolem a
spatřil, že všichni, co v rukou drželi noviny, na něj teď zírali. A vůbec
se mu nelíbil způsob, jakým to dělali. Ani trochu!
Právě,
když se chystal vzít noviny Kevinovi, chlapec promluvil: „Snape je tvůj otec?“
Jeho kamarád se teď mračil stejně tak, jako Andy. A Nathan už věděl proč.
„Cože?“
vykřiknul Nathan a vytrhl Kevinovi noviny z rukou. Nemohl tomu uvěřit!
Bylo
to tam, hned na titulní straně. Tak, aby to každý viděl na první pohled!
Otec
skrývaného dítěte válečné hrdinky znám.
Již od začátku školního roku se
hodně mluvilo o dědici válečné hrdinky Hermiony Grangerové, studujícím nyní
v prvním ročníku v Bradavicích, a o jeho narození jako o možném důvod
jejího odchodu z kouzelnického světa. Předpokládalo se, že potomek byl
důsledkem staré lásky čarodějky narozené mezi mudly, a odtud pramenilo její
přání ho také mezi mudly vychovat. Jiní ho dokonce označovali za nemanželské
dítě Harryho Pottera. Nakonec však bylo odhaleno a potvrzeno důvěryhodným
zdrojem, že otcem ubohého dítěte je známý vrah Albuse Brumbála a bývalý
smrtijed profesor Severus Snape.
Je to opravdu významná zpráva,
protože nás přivádí na nová vysvětlení, proč tak nadaná čarodějka opustila
kouzelnický svět. Stud? Strach? Tajemství týkající se otcovství jejího syna,
které podle stejného zdroje skrývala po celá ta léta i před svými nejbližšími,
jen jako by potvrzovalo tyto dohady...
Nathan
nemusel a ani nechtěl číst dál. Všechno, co potřeboval, už věděl a hrůznost
toho se zračila ve všech očích upřených jen na něj. Co by měl udělat? Vyhledal
oči svého otce, které na něm spočívaly stejně jako ty ostatní.
Donesl
se k němu hlas, který přehlušil vzrůstající povyk ve Velké síni.
„Věštec nemá pravdu, že?“ V Kevinově
hlase byla slyšet neskrývaná naděje. „Snape není tvůj otec. Říkal jsi nám, že
tvůj otec je někdo jiný,“ dodal lhostejně.
Andy
na něj stále jen zíral, ale jeho pohled byl natolik intenzivní, že Nathana
donutil svým mlčením přiznat pravdivost celé senzace.
Kevin
přesto stále očekával odpověď. „Nathane...“
„Já-“
Nathan ještě jednou pohlédl na muže sedícího za učitelským stolem a pak zpět do
svého talíře. „Je to pravda,“ nakonec přiznal těm několika, kteří ho mohli
slyšet.
Bylo
to opravdu trapné. Co na to řeknou?
Nathan netušil... Možná trapné nebyl ten správný výraz. Bylo to spíš
deprimující. Cítil se, jako by ho stěny Velké síně měly každou chvíli
rozmačkat.
„Snape?“
zeptal se Kevin ještě jednou.
Nathan
se rozhlédl kolem. Znovu pohlédl k učitelskému stolu, ale tentokrát
nenašel toho, koho hledal. Postavil se.
„Ano,
Snape!“ odsekl a otočil se. Rozešel se k východu a jeho kroky zrychlovaly
z rostoucí silou povyku ve Velké síni.
Překročil
práh, zabočil doleva a po pár krocích se opřel o studenou zeď. Zavřel oči.
Nathan si přál, aby jeho srdce netlouklo tak zběsile. Těžce dýchal. Všichni teď
věděli, kdo byl jeho otec. Že Snape byl jeho otec.
Nathan
několikrát udeřil hlavou do zdi a až potom znovu otevřel oči. Jeho otec stál na
opačné straně haly, na schodech vedoucích do podzemí. Napjatě ho pozoroval.
Nathan jeho pohled opětoval, dokud se muž neotočil a nezmizel v chodbě.
---
„Dále,“
vyzvala Hermiona návštěvníka klepající na dveře její pracovny. Ani nezvedla
pohled od práce, protože Williama už očekávala. „Už to dokončuji,“ dodala,
zatímco spěšně něco čmárala do svého zápisníku. Volnou rukou mezitím hostovi
naznačila, že potřebuje ještě chvíli čas.
„Ucházející
kancelář na mudlovskou instituci.“
Hermiona
ztuhla, jakmile zaslechla ten hlas.
„Přesto
bych nikdy nevěřila, že Hermiona Grangerová vyměnila slávu válečné hrdinky za
jednoduchost mudlovského světa. Kdybych to ovšem neviděla na vlastní oči,“
dodal nečekaný návštěvník.
Hermiona
nevěděla, zda má být překvapená, naštvaná nebo zvědavá. Co tu ta ženská dělala?
„Ti, co zůstali v kouzelnickém světě, vám nepostačují k uspokojení
vaší potřeby ponižovat? Nejsou vhodným materiálem pro vaši zvrhlou kreativitu?
Co tu chcete?“
„Reportér
jde tam, kde jsou novinky,“ odpověděla a očividně si užívala její rozhořčení.
„Myslela jsem, že byste mi mohla poskytnout exkluzivní rozhovor.“
„To
jste se zbláznila?“ odsekla Hermiona, podrážděná jejím očividným cynismem. „Vám
nikdy neposkytnu žádný rozhovor, Holoubková! Ani nevím, jak jste mě vypátrala,
ale určitě zde nejste vítána.“
„Vaše
záznamy na ministerstvu byly aktualizovány, jakmile váš syn nastoupil do
Bradavic. Jsem si jistá, že o tom víte,“
pronesla Rita konverzačním tónem, zatímco se zvědavě rozhlížela po
místnosti. „Mimochodem, moji čtenáři by se o něm rádi dozvěděli více. Mohla bych
udělat společný rozhovor s vámi oběma.“
Hermiona
přimhouřila oči, zvedla se ze své židle a natáhla se po hůlku, zrovna když do
místnosti vstoupil William. V přítomnosti mudly musela Hermiona spolknout
kletbu, kterou měla pro Holoubkovou nachystanou.
„Omlouvám
se, nevěděl jsem, že máš společnost,“ řekl William. „Najdeš mě v mé
kanceláři, až budeš mít čas. Omluvte mě.“
Už
byl na odchodu, když Hermiona, která nespouštěla oči z reportérky, rychle
zareagovala: „To nebude nutné, profesore Bricei. Ona už je na odchodu.“
Rita
si nic nedělala z Hermionina vražedného pohledu a přenesla svou pozornost
na Williama. Pozorně si ho prohlédla od hlavy až k patě. „Vidím, že jste
zaneprázdněná,“ pronesla směrem k Hermioně, aniž by spustila oči
z Williama. Pak vytáhla z kabelky několik srolovaných pergamenů a
podala ho Hermioně. „Víte, kde mě najdete, jestli změníte názor. Doufám, že se
brzy setkám s vámi a vašim roztomilým synem.“
Hermiona
si od ní vzala pergament, jen aby tak urychlila její odchod. Sledovala, jak reportérka
opustila místnost po té, co si ještě jednou zkoumavě přeměřila Williama.
Hermiona si přála tu ženskou proklít a varovat ji, aby se neopovažovala
k Nathanovi jen přiblížit. Ale to nemohla udělat bet toho, aby pak musela
Williamovi změnit paměť.
„Kdo
to byl?“ zeptal se, jakmile v místnosti osaměli.
„Někdo,
koho bych radši nikdy nepotkala,“ vyhnula se přímé odpovědi. Byla očividně
ještě rozrušená z její návštěvy a Williamova přítomnost, i když před malou
chvílí ještě vítaná, ji teď bránila vybít si vztek na některém
z nejbližších předmětů.
„Jsi
v pořádku, Hermiono?“
Povzdechla
si. „Budu v pohodě. Nemusíš mít strach.“ Hermiona se donutila
k úsměvu, aby ho o svých slovech ujistila. „Můžeš už jít a začít diskuzi
s paní Jensenovou. Já se k vám připojím za okamžik.“ Znovu se
pokusila o úsměv.
William
se na ni nejprve pozorně zahleděl, pak krátce přikývl a váhavě opustil její
kancelář. Hermiona mu za to byla vděčná. Potřebovala nějaký čas, aby se
uklidnila a taky aby přišla na to, proč jí ten hmyz přišel obtěžovat. Hermiona se nenechala oklamat tou záminkou
rozhovoru. Ne, i Holoubková věděla, že Hermiona by ji nikdy za žádnou cenu
rozhovor neposkytla. Co tedy chtěla?
Vyhrožovat mi kvůli Nathanovi?
V tu
chvíli si Hermiona vzpomněla na pergameny, které svírala v ruce. Rychle
noviny rozložila, a když spatřila titulní stránku, došel jí dech. Cítila se
bezmocná a zraněná kvůli Nathanovi a ještě více naštvaná na Holoubkovou.
Přečetla si zprávu odhalující její nejvíc střežené tajemství, a přestože slzy
smutku jí stékaly po tváři, Hermiona v duchu proklela tu podlou ženskou a
její důvěryhodný zdroj.
Hermiona
naštvaně setřela pár dalších slz. Na to
teď není čas, Hermiono! napomenula sama sebe. Musela být silná, aby
dokázala napravit, co ta ženská způsobila. Bylo frustrující sledovat, jak
všechno, co si naplánovala, bylo zničeno pár řádky v novinách. Nebyla by
to taková pohroma, kdyby se Nathan a Severus už více sblížili, ale teď, když
ještě toho tolik zůstávalo k objasnění...
Seděla
u svého stolu a zírala do prázdna. V tuto chvíli nemohla nic dělat, tohle
bylo to poslední, co mohlo definitivně zničit její plány. Hermiona se snažila
zhodnotit rozsah možných následků. Ani trochu se nestarala o svou pověst, a o
to, co o ní lidé budou říkat. Obávala se, že tohle Severuse zastraší a on se od
nich zase odvrátí, že se Nathan stane terčem pomluv, na které není připravený,
nebo hůř - že se mu dostane označení, které nebude ani sám popírat. Mít doma
syna, který by se ztotožnil s tím, že je synem vraha, bylo nemyslitelné!
Hermioně
nervózně zvažovala svůj další krok. S nevolí musela uznat, že její
vyčkávání bylo u konce. Jestliže jim nestačil čas, který jim dala, aby se sami přirozeně
sblížili a uznali toho druhého jako součást svého života, teď je k tomu
musela přinutit. Hermiona byla odhodlaná dát svou rodinu dohromady už kvůli
Nathanovi. Zajistí, aby se ti dva konečně sblížili, donutí své přátele, aby to
přijali jako fakt, a pak už se nebudou muset obávat pomluv, zlomyslných zpráv v novinách
nebo něčeho podobného.
S podobnými
myšlenka si Hermiona otřela z tváře poslední slzy a vydala se na schůzku
s Williamem. Později se chystala navštívit Harryho a vyřídit s ním
vše potřebné, než se opět vydá do Bradavic. Už nebylo třeba žádné obezřetnosti,
když teď už bylo všechno vyzrazeno. Teď musela přejít do útoku a dát všechno do
pořádku, nebo její jméno nebylo Hermiona Grangerová.
Díky za další kapitolu. Konečně to tedy prasklo. Moc se těším na Hermionin boj :-) Rozzuřená lvice bude chránit svoji rodinu. :-) Ještě jednou díky za skvělý překlad. Lupina
OdpovědětVymazatVďaka za novú kapču! Minerva má teda nervy zo svojho dlhoročného kolegu a študenta zároveň. No ale teraz je dôležitý chlapec a jeho rodičia. Všetci k sebe musia nájsť cestu a to s takými povahami akými všetci traja disponujú a k tomu ich priatelia (viď Harry)...je to zapeklité ale nie beznádejné. A to nehovorím o Natanovi, ktorý si toho, že je Snape asi fakt užije. Dúfam, že nová kapča bude trochu skôr, daka.
OdpovědětVymazatVýborné, úžasné, skvělé. To jsem zvědavá, co Hermiona vymyslí na ty dva tvrdohlavce. Snad další kapitolka přibude trochu dříve, než mi napětím prasknou kšandy :-).
OdpovědětVymazatKluciasek
Díky za další překlad, já bych Harryho proklela až do 7 kolene, hlavně že měl na myslí Nathanovo blaho. Bože, kéž by on i Ron konečně dospěli. CHudák Hermiona. ach jo, nebudou to mít snadné. Kitti
OdpovědětVymazatProsím, prosím, objeví se tu zase někdy pokračování? Chybí mi. Ale chápu, že toho máš asi hodně. Kitti
OdpovědětVymazatProsím prosím také bych se moc moc přimlouvala za pokračování. Jsem napnutá jako struna a hltám tuto povídku od prvního písmenka.
OdpovědětVymazatDěkuji a těším se na další báječný překlad
kluciasek
tak to je dost drsny ach jo ten Herry je ale vul on to uplne vsechno potentil
OdpovědětVymazatThis site was... how do you say it? Relevant!
OdpovědětVymazat! Finally I've found something which helped me. Kudos!
Feel free to surf to my web-site - orquesta atraccion
Prosím o sdělení, kdy bude povídka pokračovat.Jsem velice natěšená na další kapitolku.Ráda bych věděla jak to bude pokračovat.
OdpovědětVymazatAnísek
Having read this I believed it was extremely enlightening. I appreciate you spending some time and effort to put this article together.
OdpovědětVymazatI once again find myself spending a lot of time both reading and
commenting. But so what, it was still worth it!
Feel free to surf to my blog post pregnancy helper
Ahoj, chtěla jsem se zeptat, zda už jsi sehnala nějakého překladatele, který by v povídce pokračoval?
OdpovědětVymazatAhoj, ano, povídka už má novou překladatelku, domluvily jsme se cca před týdnem a podle svých slov začala na překladu hned pracovat. Jakmile další kapitolu zveřejní, dám sem určitě odkaz :)
OdpovědětVymazatČtením jsem strávila polovinu odpoledne a skončila jsem až teď. Míváš v kapitolách hrubky a překlapy, ale i tak, kruci, je to dobrý překlad a já se nedokázala odtrhnout! Vřelé díky.
OdpovědětVymazat