Ne jen Granger - kapitola 5.

Kapitola pátá - Incident v knihovně

Nathan obdrží dopis od mámy a zažije menší incident v knihovně...

~~~

První sobotní ráno po Nathanově odjezdu do Bradavic, Hermiona nervózně přecházela po pokoji. Domluvili se přece, že ji pošle dopis každý víkend, a ona se teď nemohla zbavit jakési předtuchy.


Kde je ta sova? Kde jenom vězí? přemýšlela, když přecházela pokoj. Myšlenky na to, co se všechno mohlo za týden, co její syn strávil v Bradavicích, stát, ji nedávaly pokoj. Je v pořádku? Stihl si zvyknout na svět kouzel? Našel si už kamarády? Hodí se pro něho? V ten okamžik si vzpomněla na toho Malfoyova kluka. Ztěžka dosedla na pohovku a zamračila se. Doufám, že si na něho dává pozor, jak jsem mu radila.


Najednou se roztřásla, když si uvědomila pravý důvod svých starostí. Zavřela oči a povzdechla si. Co si o něm myslí Severus? Všimnul si ho vůbec? Chová se k němu stejně jako ke mně, když jsem byla v prvním ročníku? přemítala.


„Doufám, že mezi nimi není nenávist,“ řekla nahlas. Pak vstala, když uviděla hnědou sovu, která se k ní právě šustivě snášela.


Nervózně si převzala dopis, sedla si na židli u okna a ignorovala naštvanou sovu. Roztrhla obálku a vytáhla složený pergamen.


Ahoj mami,

můj první týden v Bradavicích byl úžasný! Všichni z Nebelvíru jsou hrozně přátelští, hlavně Andy a Kevin. Učitelé jsou milí a hrozně se mi líbí všechny hodiny. Už jsem dokonce použil hůlku v Kouzelných formulích a fakt to fungovalo! Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí, jít studovat sem. Měli jsme nechat pírko, aby se vzneslo, a já jsem byl první, kdo to dokázal. Profesor Kratiknot řekl, že jsem talent od přírody, a přidělil mi body! Myslím, že jsem v tom opravdu dobrý.


Ten malý namyšlený blázínek! pomyslela si s úsměvem. Byla pyšná, že se jejímu synovi dařilo. Pokračovala ve čtení…


Ale můj nejoblíbenější předmět jsou Lektvary. Museli jsme úplně sami připravit lektvar na popáleniny! Byla to úplně nejlepší hodina z celého týdne. Dokonce i přes to, že mi profesor odebral body za nepozornost při přípravě…


Zamračila se. Takže pořád je stejně protivný. Změní se někdy? zeptala se v duchu a vrátila se k dopisu.


…ale já jsem dával pozor, přísahám! Pořád za mnou postával a já jsem se jen snažil nesmát se jeho pokusu mě znejistit. Myslím, že mě slyšel, a zeptal se, jestli je ten lektvar k smíchu. Řekl jsem mu, že jsem si jen na něco vzpomněl, ale on mi přesto strhl body.


Po těchto slovech Hermioně poklesla brada. Nathan se mu smál! Panebože! To ho muselo pěkně rozčílit! pomyslela si. Pak se ušklíbla a nahlas dodala: „Zasloužil si to.“


Chová se ke studentům opravdu hrozně, ale přesto mám jeho hodiny nejradši. Ostatní se ho opravdu báli, dokonce ještě před první hodinou. Mluvili o tom, že byl Smrtijed a že zabil minulého ředitele. Ale já se ho nebojím! Tys mi řekla, co udělal a proč, a já ti věřím.


Pod zábleskem lítosti se ji sevřel žaludek. Chudák Severus! Lidi nikdy neporozumí tomu, co musel udělat a jak se rozhodnout, pomyslela si a vydechla. Hermiona si byla dobře vědoma všech skutků a rozhodnutí, které musel Severus za svůj život udělat. Jedno z těchto rozhodnutí jednou zachránilo její život a ona ho obdivovala pro jeho odvahu a sílu. Musím Nathanovi říct, jak byl Severus za války statečný. Možná by mohl změnit i názory ostatních.


Kromě toho jsem se v Přeměňování naučil, jak proměnit zápalku v jehlu, v Obraně jsme mluvili o kletbách, v Bylinkářství o vlastnostech půdy, o různých souhvězdích v Astronomii a o povstání skřetů v Dějinách. Profesor Binns je nejhorší učitel, ale ostatní jsou v pohodě.

Už je pozdě a myslím, že bych měl jít spát. Musím ráno brzy vstávat, abych ti mohl poslat tento dopis. Vím, že ho budeš čekat hned ráno.

Doufám, že se máš dobře. Moc mi chybíš a jsem si jistý, že já tobě taky. Nechci, abys byla smutná, tak si najdi přes víkend nějakou zábavu. Navštiv třeba strýce Harryho!

Mám tě rád,

Nathan


„Taky tě mám ráda!“ zašeptala a potlačila slzy. Opravdu jí chyběl.


Povzdechla si a složila dopis. Aspoň, že nezmínil Malfoye, pomyslela si. Vstala a vydala se do pracovny najít nějaký papír a tužku, aby mohla synovi odepsat.

---

Po obědě zašel Nathan do knihovny najít nějaké informace, které potřeboval pro úkol do lektvarů. Venku svítilo slunce, a tak většina ostatních studentů trávila odpoledne na školních pozemcích. Nathan si, ale raději dodělal všechny úkoly a až pak se bavil. Bral své studium velmi vážně a nepochybně to zdědil po své matce.

Vstoupil do knihovny a našel si neobsazený stůl úplně vzadu. Neměl rád hluk, když studoval. Položil aktovku plnou knih na stůl a vydal se do oddělení lektvarů. Až tam ale nedošel.

Vyrušil ho rámus vycházející z jedné uličky mezi regály. Zaslechl výkřik. Ignorovat takový zvuk bylo proti jeho přirozené zvědavosti. Vydal se tím směrem a snažil se potichu našlapovat, aby zbytečně na svou přítomnost neupozorňoval.

Našel tam tři kluky ze Zmijozelu, jak vyhrožují nějakému prvňákovi z Mrzimoru. Přiblížil se k nim a všiml si, že jedním z nich je ten kluk z knihkupectví, Malfoy. I přes jeho snahu zaslechli zmijozelští kroky a otočili se. Když byl Nathan prozrazen, vypnul hruď a zaujmul vzdornou pozici.

„Co to děláte? Nechte ho na pokoji,“ vyzval je Nathan.

„Starej se o sebe, troubo! A jestli o tom jenom cekneš, budeš další na řadě!“ pohrozil mu jeden z nich. Dva chlapci, kteří Nathana doprovázeli, byli starší než Nathan, pravděpodobně třeťáci.

Přesto je nemohl Nathan nechat, aby toho chlapce zbili. Udělal krok vpřed a vytáhl svoji třináct palců dlouhou jasanovou hůlku s blánou z dračího srdce. Když to Malfoy spatřil, v pravé ruce se mu objevila ta jeho.

„Co teď uděláš, Grangere? Já nejsem pírko, které bys mohl vznést,“ řekl s úšklebkem.

„Zavři klapačku, Malfoyi!“ odseknul a podíval se na druhé dva kluky. „Nechte toho kluka na pokoji nebo vám ukážu, co ještě kromě vznášení pírek se svou hůlkou umím,“ řekl tím nejnebezpečnějším hlasem, jakého byl schopen, a ušklíbl se. Neznal žádné kouzlo, které by se mu pro souboj hodilo, ale nehodlal to teď vzdát! Nebyl člověk, který by se dal lehce odradit.

Ale než mohlo jakékoliv kouzlo opustit jeho hůlku, za jeho zády se objevila vysoká tmavá postava.

„Nemyslím si, že je moudré používat kouzla proti jiným studentům zrovna v knihovně, pane Grangere,“ řekl profesor Snape chladným hlasem. „O co tady jde?“

Devon si v tu chvíli schoval hůlku do rukávu hábitu a s nevinným obličejem řekl: „Vyhrožoval, že nás prokleje, pane.“

Další ze zmijozelských dodal: „Právě jsme pomáhali tomuto chlapci, kterému taky vyhrožoval.“

Nathan byl tím obviněním rozhořčen. Jak jenom mohli! pomyslel si a zíral na ně.

„To není pravda!“ zakřičel. „To oni vyhrožovali tomu chlapci, když jsem přišel, profesore! Oni lžou!“

„Popíráte tedy, že jste měl v ruce hůlku, abyste proti nim použil kouzlo?“ zeptal se profesor Snape.

„To ne. Snažil jsem se je přimět, aby nechali toho chlapce,“ procedil mezi zuby.

„Pak vás to bude stát deset bodů dolů a trest, pane Grangere! Přijdete ve středu po večeři, je to jasné?“ řekl profesor Snape chladně. Zdálo se, že ho těší, když může potrestat někoho z Nebelvíru.

„Ale pane-“ pokusil se namítnout.

„Ještě slovo a bude to dvacet bodů a tresty na celý týden!“ zasyčel Snape.

Nathan věděl, že prohrál, a nechtěl dál profesora lektvarů pokoušet. Jeho matka se jasně vyjádřila o temné stránce obávaného učitele. Nathan přikývl a zeptal se: „Můžu jít, pane? Musím ještě dodělat domácí úkol.“

„Můžete,“ byla strohá odpověď, která se mu dostala.

„Děkuji pane,“ řekl a opustil uličku mezi policemi. Ještě předtím zabodl pohled do ostatních chlapců.

Když se konečně dostal do sekce lektvarů, našel polici s knihami vhodnými pro jeho esej a potichu si mumlal.

„Proč profesor Snape věřil jim?“ Bylo to, protože byli ze Zmijozelu? Určitě ne,přemítal, odmítavě potřásl hlavou a pocítil z učitele lektvarů zklamání. „Profesor Snape by jim určitě nevěřil jenom proto, že jsou ze Zmijozelu a já ne, nebo snad ano?“ přemýšlel zasmušile, když se probíral tlustými knihami. „Nakonec bylo to jejich slovo proti mému a profesor Snape je čestný muž,“ uvažoval nahlas. Oni byli tři a já sám. Proud myšlenek ho trochu uklidnil, dokud si nevzpomněl na svůj trest. Ztěžka si povzdechl.

Jsem tady první týden a už mám trest! Co tomu řekne máma? přemýšlel a posmutněl. „Máma mě zabije,“ přiznal si nahlas a vykročil ke stolku, na kterém měl svou tašku s knížkami. Přidal k nim další tři.

---

Profesor Snape převzal kontrolu nad situací, propustil zmijozelské studenty a chlapce z Mrzimoru poslal zpátky do společenské místnosti. Už byl na odchodu z knihovny, když zaslechl někoho mumlat v oddělení lektvarů. Byl to Granger.

Stoupl si za jednu z polic, která byla přímo za Nathanem, a sledoval ho. Nathan procházel police se zamračeným výrazem a povídal si sám k sobě. „Profesor Snape by jim určitě nevěřil jenom proto, že jsou ze Zmijozelu a já ne, nebo snad ano?“

Ale ovšem, že ano, připustil Snape v duchu a ušklíbl se. Jeho výraz se ale přeměnil na překvapený, když zaslechl další Nathanova slova.

„Nakonec bylo to jejich slovo proti mému a profesor Snape je čestný muž.“

Cože? Já že jsem čestný? Ne snad umaštěný nesnesitelný mizera? Nebo nebezpečný smrtijed? Chladnokrevný vrah? Byl na rozpacích, co si o tom má myslet. Kde přišel ten kluk na takové myšlenky? přemýšlel a odpověď přišla s další Nathanovou větou.

„Máme mě zabije.“

Slečna Grangerová, uvědomil si a nepostradatelný zachmuřený výraz se mu opět usadil ve tváři.

Snape pozoroval chlapce, jak se vrátil ke stolu s dalšími knihami, pak opustil knihovnu a zamířil do sklepení. Nesnášel vzpomínky na to hnusné nebelvírské zlaté trio, obzvláště na slečnu Grangerovou. Nenáviděl se za to, co ji musel udělat za války. A ještě tu byla další věc, za kterou ho jeho svědomí mučilo. Bolest byla teď o to větší, když si uvědomil, co všechno o něm řekla svému synovi. Čestný muž, slečno Grangerová? nevesele se pousmál nad tou myšlenkou. „Velmi čestný, skutečně,“ dodal sarkasticky.

---

Zbytek dne uběhl docela poklidně. Ve Velké síni se Nathan u společné večeře opět setkal se svými přáteli.

„Jaký byl den v knihovně? Vsadím se, že čerstvý vzduch a slunce ti báječně prospěly,“ zavtipkoval Andy.

Nathan se zasmál. „Můžeš si dělat legraci, ale nechoď za mnou zítra večer s omluvou, já ti s esejí nepomůžu,“ řekl Nathan.

„Jako bych nic neřekl!“ dodal rychle Andy. „Pomůžeš mi, že jo?“

„Budu o tom přemýšlet,“ odpověděl.

Nathan si naservíroval bramborovou kaši a hovězí pečeni. Ostatní si zrovna taky nabírali, když je míjela skupinka zmijozelských. Posměšně vykřikovali a ukazovali na Nathana. „To jsem nebyl já, profesore. To oni vyhrožovali tomu chlapci, profesore. Oni lžou, profesore.“ Zamířili ke svému stolu a smáli se.

„Co to bylo?“ zeptal se Kevin a s podezřením sledoval zmijozelský stůl.

„Nic důležitého,“ řekl Nathan nenuceně, aniž by odtrhl oči od talířku před sebou. „Jen se mi posmívají, protože jsem dostal trest za něco, co udělali oni,“ dodal a pokrčil rameny.

„Cože?“ zvolal Andy pobouřeně.

„Ty máš trest!“ vykřikl Kevin. „Ale kdo ti dal trest? A proč?“

„Dostal jsem ho od profesora Snapea, protože jsem v knihovně vyhrožoval pár klukům ze Zmijozelu,“ vysvětlil konečně Nathan.

„Oh,“ reagoval Andy. „To je mi líto.“

Všichni nebelvírští prváci zírali na Nathana nevěřícně, ale když si uvědomili, že už jim nic dalšího neřekne, vrátili se ke svému jídlu. Nathan dojedl v tichosti. Pohlédl na učitelský stůl a spatřil profesora Snapea v rozhovoru s ředitelkou. Co po mě bude při trestu chtít? přemítal.

Profesor Snape se rozhlédl po síni, zachytil Nathanův pohled a ušklíbl se.

Nathan mu to oplatil a vstal od stolu. Rozloučil se s ostatními a zamířil do nebelvírské věže.

Snape se zamračil nad Nathanovým úšklebkem a sledoval vzdalující se postavu, dokud mu nezmizela z pohledu. Teď je ti do smíchu, chlapče! Ale uvidíš, jaký dokážu být při trestu mizera, pomyslel si a vstal, aby také odešel.

---

Sluneční paprsky proklouzly skrz závěsy okolo Nathanovy postele a probudily ho. Přehodil nohy na zem, zívl a líně se protáhl. Neděle byla líný den.

Vstal, šel do koupelny a podíval se na svůj odraz v zrcadle. Trochu se zamračil. Vlasy se mu u kořínků začínaly trochu mastit. Vyčistil si zuby a osprchoval se.

Když se vrátil do pokoje a sušil si vlasy, jeho spolubydlící už taky vstávali.

„Dobré ráno!“ pozdravil je a dostalo se mi několika nesrozumitelných odpovědí. Usmál se na své ospalé spolužáky „Jdete na snídani?“

„Jasně, už jdeme,“ odpověděl Kevin, vyhrabal se z postele a vykročil směrem do koupelny. „Na někoho, kdo právě dostal trest od nekrutějšího profesora z Bradavic, máš dneska ráno až moc dobrou náladu.“

„Nemůže to být tak hrozné,“ odpověděl Nathan. „Počkám na vás ve společenské místnosti,“ řekl a nechal je, aby dokončili všechny své ranní rituály.

Netrvalo dlouho a uviděl své přátele, jak sestupují s ospalými obličeji po točitém schodišti.

„No tak, je neděle! Hlavu vzhůru, kluci! Co budeme dneska dělat?“ zeptal se Nathan radostně.

„Myslím, že by jsme mohli začít snídaní a pak jít zase zpátky, co myslíš?“ řekl Andy.

Při odchodu ze společenské místnosti se smáli a zamířili do Velké síně. Ještě tam nebylo moc studentů. Neděle byla perfektní den, aby si přispali. Obzvlášť, když byl začátek roku.

Slunce zářilo skrz okna do Velké síně. Usadili se k nebelvírskému stolu a nabrali si snídani. Byli zrovna uprostřed jídla, když do místnosti vtrhlo hejno sov - přišla pošta.

Hnědá sova přistála na stole před Nathanem a natáhla k němu nožku s obálkou. Nathan ji odvázal a nabídl sově kousek párku ze svého talířku. Sova znovu vzlétla a opustila halu. Nathan otevřel obálku. Dopis byl od jeho matky.

Milý Nathane,

Jsem ráda, že se ti v Bradavicích líbí a že sis už našel kamarády! Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla, a taky jsem se bála, jestli nebudeš mít problémy. Chci, abys mi v příštím dopise napsal všechno o Kevinovi a Andym.

Je dobře, že ti kouzlení jde, ale nesmíš nic podcenit. Kouzelné formule a Přeměňování jsou velmi těžké předměty a budeš muset hodně trénovat, abys vynikl. Budeš se taky muset hodně učit do Lektvarů. Vím, že tě to baví, ale uspokojit profesora Snapea je hrozně těžké. Co by bylo pro ostatní Vynikající, pro něho je jen Přijatelné.

Nic není zadarmo, já vím, pomyslel si. Proslov o tvrdé práci už dobře znal. Máma mu pořád dokola opakovala, že nic není bez práce. Pokračoval ve čtení…

Mimochodem, věřím, že jsi dával pozor při přípravě lektvaru a jsem si jistá, že byl perfektní. Ale jestli nechceš ztrácet body při hodinách profesora Snapea, nesměj se mu! Vím, že je dobrý učitel, ale umí být pěkně protivný, když ho někdo provokuje. A nechtěj být v tu chvíli tím, koho potrestá, nebo ti strhne víc bodů, než budeš kdy schopný od jiných učitelů dostat. A nebo hůř, dostaneš víc trestů než Harry a Ron! Myslím, že to není něco, o co bys stál, že?

Pozdě, mami, pomyslel si. A taky nebyl spokojený s tím, co jeho spolužáci říkali o Snapeově minulosti. Věděl, že profesor pomáhal Harrymu a nejednou během války zachránil jeho mámu.

Náš byt je bez tebe prázdný. Tolik mi chybíš! Slibuji, že se pokusím tolik nesmutnit. O víkendu si něco najdu, neboj. Nezapomeň mi napsat a kdybys něco potřeboval, tak pošli sovu. Nemusí to být jen v sobotu.

Mám tě ráda,

Máma

Když dočetl až do konce, na tváři se mu usadil smutný výraz. Taky mi chybíš, mami, pomyslel si. Nathan poskládal pergamen zpět do obálky a strčil ji do kapsy. Vrátil se zpátky ke snídani a svým přátelům a snažil se zapudit stesk po domově.

„Pojďme se projít k jezeru,“ navrhl Kevin, když všichni dojedli.

„Skvělý nápad!“ odpověděl Nathan.

„Tak jdeme,“ řekl Andy a vstal od stolu.

A tak všichni společně opustili hrad.

Příště… Nathan dělá všechno proto, aby se připravil na trest.