Ne jen Granger - kapitola 4.

Kapitola čtvrtá - První hodiny


První Nathanovy vyučovací hodiny v Bradavicích, včetně lektvarů a obrany. Jaký asi bude Nathan student?

~~~

Nathan při cestě ze sovince trochu zabloudil a do Velké síně na snídani dorazil pozdě. Zahlédl své přátele a přisedl si k nim. Nevšiml si přitom páru černých očí, které ho sledovali.

„Hej, Nathane! Kde jsi byl? Jdeš pozdě!“ zeptal se Kevin, jakmile dorazil.

„Šel jsem do sovince poslat mámě dopis a trochu jsem se ztratil.

„Jak jsi vůbec sovinec našel?“ zeptala se Josephina, jejich spolužačka s dlouhými černými vlasy a zelenýma očima.

„Zeptal jsem se jednoho třeťáka,“ odpověděl. „Už si ale nepamatuji jeho jméno.“

Nandal si vajíčka a toast namazaný máslem. „Podáš mi prosím džus?“ zeptal se Kevin a nalil si plnou skleničku.

Chvíli si jen tak povídali. Pak jim profesor Lupin, ředitel jejich koleje a zároveň učitel Obrany proti černé magii, rozdal rozvrhy.

„Tady máš, Nathane,“ řekl a předal mu pergamen.

„Děkuji, profesore,“ usmál se Nathan.

Za své dětství vyslechl už spoustu příběhů o Remusi Lupinovi. Věděl, že profesor je vlkodlak a dobrý přítel Harryho. Za války se taky stal hrdinou v boji za Fénixův řád proti Vodemortovi. Nathan se s ním jednou setkal, když navštívili Harryho na jeho narozeniny.

Hned na začátku měl dvouhodinovku lektvarů a konverzace kolem něj se brzo začala točit kolem profesora Snapea.

"Slyšela jsem, že nesnáší všechny z Nebelvíru," řekla jedna prvačka.

"Můj bratr říkal, že zavraždil studenta, protože mu v hodině vybuchl kotlík! Je to prý bývalý smrtijed," přidala další studentka. Všichni prváci na ni zírali s široce rozevřenýma očima, kromě Nathana. Ten se rozesmál.

Kluk z třetího ročníku, který také poslouchal, se na něj nevěřícně zadíval. "Ty si myslíš, že je to vtipné?" zeptal se káravým hlasem. "Neslyšel jsem o tom studentovi, ale jistě vím, že zabil minulého ředitele."

"Ale to já vím taky!" ujistil ho Nathan a věnoval opět pozornost své snídani. Cítil, že na něho ostatní studenti nevěřícně zírají a tak znovu pozvedl hlavu a zeptal se: "Co je?"

"Co je?" opakoval Kevin. "Tys věděl, že nás bude vyučovat vrah a myslíš si, že je to vtipné?"

"Vlastě, on není opravdový vrah," řekl Nathan.

"No já nevím, ale určitě bych nechtěl na jeho hodinu přijít pozdě. Už jsi hotový, Nathane?" zeptal se Andy a vstal od stolu.

"Skoro," odpověděl Nathan a strčil si do pusy poslední kousek toastu a připojil se k Andymu.

Skupinka zamířila do sklepení, kde se vyučovaly lektvary. Vstoupili do třídy, kde už byli někteří ze Zmijozelu. Usadili se do lavic a čekali.

O minutu později se objevil profesor Snape a dveře za ním hlasitě práskly. Někteří studenti úlekem nadskočili. Zamířil si to ke svému stolu, až se jeho černý hábit rozvlnil. Posadil se a bez jediného pohledu začal vyvolávat jejich jména. U Nathanova se zarazil, aby si chlapce prohlédl. Ze stejného důvodu udělal pauzu i u jména Devona Malfoye. Snape skončil a konečně zvedl hlavu, aby se podíval na celou třídu.

"Jste tady, aby jste se naučili přesné postupy a precizní umění lektvarů," začal. "Po třiceti letech strávených ve třídách plných hlupáku jsem ztratil veškeré naděje, že by některý student porozuměl kráse bublajícího kotlíku a magii, která s tím souvisí."

Jakmile skončil, ve třídě se rozprostřelo naprosté ticho. Nikdo z něj nespustil oči a všichni ho pohledem sledovali, když opustil své místo a začal se procházet mezi nimi.

"Grangere!" řekl najednou. "Jaký je rozdíl mezi vejci běhnice a kousavé víly?"

"Žádný, pane. Běhnice a kousavá víla jsou dvě pojmenování pro jedno stvoření. Můžeme je najít v kouzelných lesích a jejich kousnutí je mírně jedovaté. Jejich vajíčka se používají jako přísada do protijedů," vysvětlil Nathan před užaslou třídou.

"Jste stejně nesnesitelný já-všechno-vím jako vaše matka," řekl Snape. "Předpokládám, že jste přečetl celou učebnici."

"Dvakrát, pane."

Ten spratek! pomyslel si. Pak se ušklíbl a řekl nahlas: "Pak vás ale musím varovat, že všechny ty vědomosti z knihy vám nebudou stačit k tomu, aby jste v mé hodině uspěl, pane Grangere."

Nathan se na něho usmál a klidně odpověděl: "Já vím, pane."

Snape chlapce před sebou probodl očima. Co s ním je? přemýšlel a pak řekl celé třídě.

"Otevřete si učebnici na straně šestnáct a nachystejte se k přípravě lektvaru. Na konci hodiny chci lahvičku se vzorkem té hrůzy, co vytvoříte."

Jakmile si začali připravovat přísady, dal jim ještě pár rad ohledně postupu při výrobě lektvaru. Pohyboval se po třídě, sledoval každý jejich pohyb a všechny studenty trýznil svou zlověstnou přítomností. Zkritizoval úplně všechny, včetně zmijozelských, ale body ubíral jen Nebelvíru.

Jediný Nathan se zdál, že si hodinu vyloženě užívá, což Snapea vytočilo. Stoupl si přímo za něj a zůstal tam mnohem déle než u ostatních. Nezpozoroval však jediné zaváhání, ani klepající se ruce. Nathan se jen usmíval a... chichotal?

On se směje! Snape se neubránil znechucenému pohledu. Jak si to dovoluje!

"Je na vašem lektvaru něco směšného, pane Grangere?" zavrčel.

"Ne, pane."

"Takže jste se smál mě?" řekl jemným, ale tím nejnebezpečnějším hlasem.

Jejda! Nathan musel rychle něco vymyslet. "To nikdy, pane. Jen jsem si vzpomněl na něco vtipného a-," stihl ještě říct než byl přerušen.

"Strhávám Nebelvíru pět bodů za nepozornost při přípravě lektvaru, pane Grangere!" zasyčel Snape dříve, než mohl chlapec dokončit svou omluvu. "A vy ostatní, zpátky do práce!" obořil se Snape na zbytek třídy, který přerušil práci a sledoval jejich debatu.

Po zbytek hodiny byla třída neobyčejně tichá. Nikdo další už na sebe nechtěl strhnout pozornost učitele lektvarů. Na konci hodiny všichni odevzdali své vzorky a snažili se co nejrychleji opustit sklepení. Až na Nathana, který si se sbalením svých věcí dal na čas. O chvíli později zíral Snape na záda vzdalujícího se prváka s nerozluštitelným výrazem v obličeji.

Zatímco mířili do učebny obrany, probírali své zážitky z první hodiny lektvarů.

"Ten chlap je postrach!" stěžoval si Andy. "Slídí všude jako divoká šelma připravená zaútočit."

"Nahání mi husí kůži," dodala Josephina potichu.

V tom okamžiku se k nim připojil Nathan. Kevin se na něj zvědavě zadíval.

"Čemu ses to vlastně smál?" zeptal se.

"Nic zvláštního, vlastně jsem si jen vzpomněl na něco, co mi kdysi vyprávěla máma," odpověděl a nemohl potlačit úsměv.

"Někdy jsi fakt zvláštní," uznal Andy.

Pravda byla, že Nathan se opravdu smál Snapeovi. Nebo lépe řečeno tomu, co mu jednou Hermiona o Snapeovi vyprávěla. Učitel lektvarů dělal přesně to, co mu řekla, že udělá: pokládal těžké otázky, pokáral Nathana za správnou odpověď, postával u něho ve snaze zastrašit ho a rozčílil se, když se mu to nepovedlo. Bylo toho tolik k zasmání!

Přesto se mu hodina líbila. Příprava lektvarů byla jedna z mála magických věcí, které ho jeho matka naučila. Vždycky jí hrozně rád asistoval při vaření různých lektvarů. Fascinovalo ho všechno, co jim profesor Snape pověděl.

O chvíli později celá skupinka dorazila do učebny obrany. Přišli přesně včas na začátek hodiny. Profesor Lupin už stál v čele třídy a čekal, až se usadí poslední studenti.

Profesor mávl hůlkou a na tabuli se objevilo jeho jméno. Pak řekl: "Dobré ráno, třído! Já jsem profesor Lupin a budu vás vyučovat Obranu proti černé magii."

Obešel svůj stůl a pokračoval. "Měli bychom začít tím, co je považováno za černou magii a co ne. Může někdo jmenovat nějakou kletbu?"

Od té doby, co Voldemort před deseti lety padl, černá magie nebyla předmětem běžné konverzace. Velmi málo lidí ještě znalo nějaké kletby, a tak se nenašel nikdo, kdo by dokázal otázku zodpovědět. Pak profesor Lupin vyvolal: "Nathane?"

"Kletba Cruciatus, pane," odpověděl.

"Správně! Pět bodů pro Nebelvír," řekl Lupin. A pak se ho zeptal: "Proč tato kletba patří do černé magie, Nathane?"

"Je to jedna ze tří neodpustitelných. Zasáhne nervový systém oběti a způsobí krutou bolest. Nakonec může způsobit nezvratné poškození mozku. Kletba taky vyžaduje, aby útočník doopravdy chtěl způsobit bolest," dokončil.

"Výborně, Nathane. Získáváš dalších pět bodů. To ten pocit, který je požadován po útočníkovi, dělá z tohoto kouzla kletbu," vysvětlil. "Zná někdo ještě další?"

Devon Malfoy teď sledoval Nathana se zájmem. Nemyslel si, že by ten chlapec mohl znát něco z černé magie. Jeho otec ho něco naučil a i on samozřejmě znal kletby, co se nepromíjí. Devon zvedl ruku.

"Ano, Devone?" řekl Lupin.

„Kletba Iperius, pane,“ řekl a aniž by čekal na vyzvání, dodal: „je to také jedna ze tří, které se nepromíjí.“

„Správně! Pět bodů pro Zmijozel,“ řekl Lupin. „Kletba Imperius donutí oběť udělat cokoliv, co si útočník přeje. A ta třetí, když už o nich mluvíme, je kletba, která zabíjí. Prvním dvěma se můžeme ubránit, ale této ne,“ dodal.

Do vzduchu vylétla ruka a Lupin se obrátil na její majitelku. „Ano, Josephino?“

„Když smrtící kletba nemůže být odražena, tak jak mohl Harry Potter přežít útok Vy-víte-koho?“ zeptala se.

„Harry Potter přežil díky lásce své matky, protože ta zemřela, aby ho ochránila. Byla to velmi zvláštní událost,“ odpověděl.

Pokračovali v diskuzi o tom, co je a co není černá magie až do konce hodiny. Rozloučili se s profesorem Lupinem a zamířili do Velké síně na oběd.

U nebelvírského stolu si všichni prváci sedli k sobě a rozebírali hodiny, které už měli za sebou.

„Jak jsi věděl odpovědi na všechny ty otázky?“ naléhal Kevin a podal si z tácku obložený chléb.

„Jo, a odkud znáš ty kletby?“ přidal se Andy.

„To opravdu nic není. Musel jsem o tom číst v nějaké knize nebo někde,“ řekl ledabyle, ale pak dodal: „Ne. Myslím, že o kletbách mi vykládala máma… nebo strýc Harry. Už si nevzpomínám.“

„Samozřejmě, vždyť ty jsi byl vychován hrdiny,“ řekl Andy kousavě.

„Co ten kluk ze Zmijozelu, Malfoy?“ zeptal se Adam, jejich spolužák, který pocházel z mudlovské rodiny. „Ten toho taky o černé magii věděl hodně.“

„Je známé, že jeho rodina je zapletená s černou magií,“ řekl Andy. „Je to velmi stará kouzelnická rodina. Čistokrevná.“

„Když všichni ví, že provozují černou magii, proč je nezatknou?“ zeptal se Adam.

„Protože to nikdy nikdo nedokázal,“ řekl Nathan. „Ale není nic špatného na tom, znát černou magii. Do té doby, než ji použiješ. Nemyslím si, že by Malfoy někdy použil nějakou kletbu,“ dodal.

Po obědě opustili hrad a vydali se do jednoho ze skleníků, kde měli svou první hodinu bylinkářství.

Všechny odpolední hodiny byly vzrušující, až na Dějiny čar a kouzel. Ačkoliv tento předmět byl docela zajímavý, jeho učitel - duch profesora Binnse, byl doopravdy nudný.

Po večeři se Nathan a jeho přátelé odebrali do nebelvírské společenské místnosti a usadili se do křesel u krbu. Někteří hráli kouzelnické šachy nebo Řachavého Petra, zatímco ostatní si jen tak povídali.

Po chvíli Nathanovi ztěžkla víčka, a tak popřál ostatním dobrou noc a vyšel po točitých schodech až do své ložnice. Oblékl si pyžamo, lehl si do postele a v tu chvíli usnul. Jeho první školní den byl velmi vzrušující, ale taky náročný. Byl to první ze všech dnů, které ho ještě za celých sedm let čekají.

Příště… Hermiona dostává dopis a Nathan se v knihovně setkává s nevítanou společností.